Často se mluví o nárocích spotřebitelů při porušení smlouvy ze strany obchodníka. Spotřebitel ze zákona sice svá práva má, ale je především potřeba, aby je měl na kom a jak vymoci. Ukážeme vám případ, v němž je to velice těžké, ba skoro nemožné, a jak důležité je vědět, od koho nakupujete především na internetu.
Evropské spotřebitelské centrum zaznamenalo na evropském trhu existenci společností, které jsou na půli cesty mezi podvodným jednáním a běžným přístupem k zákazníkům. Takové společnosti, účelově založené například ve Velké Británii nebo i na sousedním Slovensku, se navenek prezentují jako běžné české e-shopy.
Na internetu se prosazují obvykle tím, že nabídnou o něco nižší ceny než konkurence, díky čemuž se mohou jevit v internetových srovnávačích cen jako zajímavá příležitost pro nákup. Po úvodních zdárných obchodech a pochvalných recenzích však postupně většině spotřebitelů zboží nedodají a ani na základě jejich žádostí nevrátí předem zaplacené peníze. Přitom se často opakovaně vymlouvají na „objektivní“ překážky pro zaslání jak zboží, tak peněz – jde například o údajný útok hackerů z řad konkurence na jejich webové stránky a objednávkový systém.
Zároveň platí, že některým spotřebitelům je zboží dodáno, nebo jsou alespoň po několika měsících urgencí vráceny peníze, aby e-shop vypadal důvěryhodněji a celkové počínání dotyčného podnikatele znesnadňovalo právní posouzení například pro orgány činné v trestním řízení.
Protože jde většinou o prodej elektroniky, obohacují se takoví „obchodníci“ o značné částky, aniž by a priori dávali jasnou zprávu, že jde o čistý podvod. Navíc někteří dovedou se spotřebiteli velice čile komunikovat i přes online diskusní fóra, kde se vydávají za údajné spokojené zákazníky nebo svým jménem ujišťují, že případné pohledávky spotřebitelů budou postupně vyřízeny. Jenže spotřebitelé se nedočkají ani po několika měsících.
Někteří se svých peněz nehodlají jen tak lehce vzdát, a proto zvažují trestní oznámení a vymáhání soudní cestou. Nicméně v tomto případě vstupuje do hry otázka, zda je vůbec na kom a co vymáhat.
Například když je prodávajícím účelově založená britská společnost se základním jměním ve výši 1 libry, je nasnadě, že při případném vymáhání pohledávky soudní cestou a výkonu soudního rozhodnutí nebudou požadavky poškozených spotřebitelů uspokojeny. Společnost zkrátka nemá majetek, na němž by bylo možné provést účinnou exekuci. Vyvodit obyčejně nelze ani osobní odpovědnost zástupců takových společností, protože obvykle jde o „nastrčené“ osoby, tzv. bílé koně.
Některé příklady z praxe tedy konkrétně ukazují, jak je důležité, aby spotřebitel dobře věděl, od koho nakupuje, a to především na internetu. Je třeba se informovat, zda obchodník případným neplněním smlouvy a konfliktem se zákazníkem něco riskuje, nebo ne, a zda je vůbec možné z prodejce případně vymoci předem zaplacenou částku a podobně. Recenze uživatelů internetu na různých serverech mohou být jedním ze základních vodítek k nastínění okolností podnikání dosud neznámých obchodníků. Další způsoby, jak si prověřit prodejce, naleznete na www.evropskyspotrebitel.cz/podvod.
Publikováno v časopise dTest 12/2014.