Evropské spotřebitelské centrum

Vyplatí se komerční záruka?

Prasklá bota k reklamaci.Komerční neboli rozšířené záruky na jednotném trhu EU nemusejí být tím, čím se zdají. Síť Evropských spotřebitelských center (ESC) provedla 342 šetření v 25 zemích, prověřila 104 webových stránek, kontaktovala 127 obchodů a provedla internetový průzkum mezi 543 spotřebiteli se zkušeností s komerční zárukou. Výsledky ukázaly, že ne všechny jdou nad rámec zákonné záruky a že některé mají řadu omezení, například platí jen v zemi prodejce.

Komerční záruka je dobrovolná služba poskytovaná prodejcem či výrobcem, někdy i třetí stranou. Měla by rozšiřovat spotřebitelská práva daná zákonem, například o možnost opravy výrobku u zákazníka doma. Někdy ji spotřebitel platí v ceně výrobku, jindy je možné ji získat za příplatek.

Tyto záruky se staly především marketingovým nástrojem a informace o jejich podmínkách nebývají jasné. Ve 40 % případů podnikatelé neuvedli, kdo záruku poskytuje, a tři pětiny z nich špatně informovaly o zákonné záruce. Někteří prodejci navíc matou spotřebitele tvrzením, že na zakoupený výrobek platí pouze roční komerční záruka, a že když není případná reklamace v rámci ní vyřízena kladně, tak již nelze vadu reklamovat v rámci zákonné dvouleté záruky. To ale není pravda.

Pro spotřebitele se komerční záruka vyplatí právě tehdy, kdy přináší ochranu pro situace, na které se nevztahuje zákonná záruka, nebo nabízí dodatečné služby, jako je například možnost opravy výrobku u spotřebitele doma. Přínosné je, když je delší než zákonná záruka a když kryje například i mechanické poškození výrobku nebo je spotřebiteli poskytnut náhradní výrobek v průběhu opravy. Může krýt i poškození v důsledku nehody, kontaktu výrobku s vodou a podobně.

Délka nabízených komerčních záruk se liší mezi jednotlivými zeměmi i různými typy výrobků, a to od šesti měsíců do pěti let. Pro televizory jsou to dle průzkumu ESC obvykle dva roky, zatímco pro fotoaparáty nejčastěji rok. Někdy jsou záruky zpoplatněny, což platí i pro Česko, jindy jsou bezplatné po dobu dvou let a zákazník platí až za případné prodloužení na tři nebo i pět let.

Dvě třetiny spotřebitelů oslovených v rámci online průzkumu byly s využitou komerční zárukou spokojeny. Zbytku ale vadily průtahy při vyřizování reklamace a to, že prodejci vůbec nekomunikovali, dále dublování s jinými službami, jako je například ochrana poskytovaná uživatelům kreditních karet, nebo že komerční záruka byla moc drahá na to, jakou ochranu spotřebiteli nabízela.

Je vhodné připomenout, že v rámci zákonné odpovědnosti za vady, kterou stanoví právní předpisy EU pro členské země, Norsko a Island, mohou spotřebitelé po dva roky od nákupu v těchto zemích požadovat opravu, nebo výměnu věci; případně slevu z ceny, či vrácení plné ceny výrobku. Některé z uvedených států navíc mají tuto minimální lhůtu prodlouženou, a to buď u všech výrobků, nebo u těch, u kterých se předpokládá delší životnost. Například v Nizozemí či v některých skandinávských zemích se to týká praček.

Průzkum sítě ESC ukázal, že je vždy třeba seznámit se s podmínkami komerční záruky, než si za ni spotřebitel připlatí. Některé totiž nabízejí stejné či velmi podobné „služby“ jako klasická zákonná záruka.

Tento článek vyšel v časopisu dTest v červenci 2015.