Čeští spotřebitelé hojně využívají jednotného trhu k nákupu náhradních dílů pro své automobily a k nákupu ojetých vozidel. Je přitom potřeba dbát zvýšené opatrnosti a snažit se o prodejcích najít co nejvíc informací ještě před nákupem. Jen tak lze v maximální možné míře předejít problémům s doručením zaplaceného zboží nebo s jeho případnou nízkou kvalitou.

V praxi Evropského spotřebitelského centra se objevila řada nemilých scénářů při koupi ojetého vozu nebo náhradních autodílů v zahraničí. Některé se podařilo mimosoudní cestou vyřešit, jiné nikoli a nezbývalo než se obrátit na soud.

Přišly jen 3 z 5 zaplacených autodílů

Jedním z nich byl případ českého spotřebitele, který zaplatil bankovním převodem 1290 liber, tedy ca 36 000 Kč, za pět autodílů u britského internetového prodejce. Teprve po třech měsících byla z Velké Británie doručena nejdražší položka, motor – ale bez komponentů. Po několika dalších týdnech a intenzivní e-mailové komunikace dorazily další dva ze čtyř zbývajících uhrazených dílů. Spotřebitel se po dalších týdnech s prodejcem dohodl, že chybějící části si pořídí jinde. Jenže podnikatel se pak už neozval a ponechal si i 85 liber, tedy téměř 2500 Kč, které za ony dva díly obdržel. Spotřebitel se opakovaně snažil navázat s touto fyzickou osobou kontakt, ale nepodařilo se mu to.

Evropské spotřebitelské centrum nemohlo pomoci případ vyřešit, protože prodejce nikde neuvedl registrační číslo ani žádnou kontaktní adresu. A ani přes snahy dopátrat se jí např. přes jeho facebookové stránky či jiné indicie se ji dohledat nepodařilo. Podnět ke kontrole pak byl předán britským úřadům.

Kdyby spotřebitel věnoval více času hledání informací o podnikateli hned na počátku, zjistil by, že nejde o zcela seriózního prodejce, který o sobě neuvádí skoro žádné informace, a že může být problematické u něj případně vymáhat svá práva.

S koupenou ojetinou ani nedojeli domů

I následující zkušenosti českých spotřebitelů potvrzují zlaté pravidlo nakupování – než někde nakoupím poprvé, musím si pořádně zjistit, s kým mám tu čest.

• „Koupili jsme auto v Německu a po ujetí 200 km odešel motor a zůstali jsme stát. Prodávající v Německu nám tvrdí, že na auto se nevztahuje záruka a nemáme možnost vrácení peněz.“
• „Cestou z Norska se nám čerstvě zakoupené auto z druhé ruky doslova rozsypalo u Berlína.“

 

Někteří podnikatelé v takových případech tvrdí, že vozidla byla v pořádku a nechtějí věc řešit. Důležité je ovšem vědět, že i na toto použité zboží se vztahuje 2letá lhůta na uplatnění reklamace, kterou podnikatel může zkrátit až na dobu 12 měsíců. A také je vhodné si ke koupi vozu z druhé ruky přizvat pokud možno odborníka a nákup dobře zvážit.

 

Článek vyšel v časopisu dTest 09/2019.