Přesnější pravidla pro nákupy přes internet v rámci EU přineslo na závěr roku 2009 evropské nařízení Řím I. Spotřebitel se může zpravidla spolehnout na úroveň právní ochrany, na kterou je zvyklý v členském státě, kde má obvyklé bydliště. Pokud se zahraniční web zaměřuje na Českou republiku, budou se případné spory Čechů po nákupech na zahraničních webech řídit českými zákony.

Nařízení Řím I vstoupilo v platnost 17. prosince 2009 a nahradilo tzv. Římskou úmluvu, která neposkytovala spotřebitelům dostatečnou ochranu při nákupu online v jiných zemích EU. Spotřebitelská smlouva se sice nadále může řídit právním řádem státu obchodníka, pokud se na tom strany dohodnou, ale spotřebitel nemůže být zkrácen na právech, která jsou mu zaručena legislativou jeho domovského státu. A tak by český spotřebitel například neměl mít k dispozici pouze 7denní lhůtu na odstoupení od smlouvy bez udání důvodu, která je obvyklá třeba ve Francii, ale 14 dnů, které určuje české právo. Pokud by však měla být ve státě prodávajícího některá spotřebitelská práva ještě výhodnější, může se jich nakupující také domáhat, tím je například dotčena i záruka na zboží.

Upřednostnění domovského práva spotřebitele mnozí považují za logické a spravedlivé. Zatímco spotřebitel nakupuje za hranicemi státu pouze výjimečně a strávil by nad studiem legislativy země obchodníka hodně času a energie, tak většina obchodníků, kteří se věnují přeshraničnímu obchodu, může náklady spjaté s prostudováním jiných právních předpisů rozložit do mnoha obchodních transakcí.

Řím I platí v celé Evropské unii, vyjma Dánska (kde však nadále platí ustanovení Římské úmluvy).